Nábytkářský průmysl v EU byl vážně zasažen nedávnou krizí a prošel významnými změnami, aby se více orientoval na vývoz a zaměřil se na zvyšování kvality, vylepšování designu a na inovace. Tyto změny zahrnují restrukturalizaci, technologický pokrok a inovace obchodního modelu, ale vyžadují především trvalé investice do dovedností, designu, kreativity, výzkumu, inovací a nových technologií.

Ačkoli výrobci nábytku z EU mají po celém světě dobrou pověst, pokud jde o design a kreativitu, jen málo z těchto společností dokáže udávat nové trendy, naopak většina společností, zejména se jedná o malé a střední podniky, spíše již nastolené trendy následuje.

Inovace se stala velmi důležitým nástrojem konkurenceschopnosti podniků a dlouhodobý úspěch společností bude záviset na jejich schopnostech být inovativní (Leavengood, 2009). Kromě toho je pro přežití firem na konkurenčních trzích nezbytné, aby se přizpůsobily změnám prostřednictvím inovací (Bullard a West, 2002).

Inovace vyžadují kompetenci, iniciativu a podnikavost, což odkazuje na schopnost proměnit myšlenky v činy. Důležitá je tvořivost, inovativní přístup a podstupování rizik, jakož i schopnost plánovat a řídit projekty tak, aby bylo dosaženo stanovených cílů. Z tohoto hlediska Světové Hospodářské fórum poukázalo, že první 3 dovednosti, které jsou v EU 2020 nepostradatelnými, jsou: komplexní řešení problémů, kritické myšlení a tvořivost. Ve vysoce konkurenčním prostředí musí být nábytkářské společnosti kreativnější a podnikavější, a to nejen při zakládání nových podniků, ale také musí být schopny nové hodnotné produkty a služby komercializovat.